Zhodnocení

Bylo to jen pár dnů, ale asi nejlepší cesta na kole mého života. V takto vysokých horách jsem na naloženém kole ještě nejel. Na cestě jsem nepotkal mimo těch na trajektu vůbec žádné další cyklisty. Namáhavé výjezdy byly vždy odměněny neskutečně krásnými traverzy a pak famózními sjezdy. Cestování sólo má své výhody i nevýhody (jako ostatně všechno). Výhodou je, že se člověk velmi snadno kontaktuje s lidmi. Pokud už jste 2, ostatní si myslí, že si stačíte a ani Vás neosloví. Když je člověk sám, jde to samo od sebe. Někde jsem četl, že s tím mají problém cestovky. To je jasné, pokud se někam přivalí grupa řvoucích cyklistů, domorodci se klidí z cesty. Jak se má navázat potom kontakt s místním obyvatelstvem? A Albánci jsou přitom velmi příjemní a skromní lidé (alespoň na vesnicích, kde jsem měl možnost je blíže poznat), na těch starších je vidět, že si už lecos prožili a mají k životu patřičný vztah. Určitě se musím vrátit, co nejdříve, dokud budu mít na ty kopce ještě sílu a než tento ráj ze starých časů pohltí turistická mašinerie.

Můj slovník, co jsem potřeboval a pochytil:
miredita – dobrý den
faleminderit – děkuji
prosím - ju lutem
na shledanou – mirupafshim (a nebo stačí italské čao :-)
na zdraví! (přípitek) – Gëzuar!
dobrou chuť - baftemir