Pak na odjezdu neodmítnu pozvání Marka na picolo kafe. Kafe je tu národní nápoj (prostě taliáni). To jsem potřeboval, dobrá ranní vzpruha. A pak už cca 3 km k trajektu (po albánsky „traget“), pěkný kopec (výjezd nad přehradní hráz) po cestě naštěstí osvětlený úzký tunel, voda kapající ze stropu na kebuli. Euro 10 (5 já, 5 kolo) a už jsem naloděnej.
Je tu také asi 5 dalších cyklistů, mlaďoši, zdravíme se. Taky kamperisti s tábořiště pod mostem. Cesta po přehradním jezeře do Fierzë je opravdu kouzelná. Ne nadarmo se tento kaňon řadí k k nejkrásnějším „fjordům“ světa. Trochu menší než v Norsku a vlastně umělá vodní nádrž. Původní kaňon musel být monumentální. Bílé štíty hor (malé Dolomity) po obou stranách.
a jsem v Bajram Curi (Mogadišo Albánie). Mám trochu respekt, děti jsou prej agresivní, hážou kamení, výrostci prej zase kradou za bílého dne… Ale opět řeči, kecy. Cítím se úplně bezpečně, dokonce tak klidno, že nechávám nezamčené kolo před krámem a jdu si koupit pití a snack (ale na kolo i z krámu neustále pokukuju, co kdyby..).
Pocestě dál, opět všichni zdraví, je to tu jako v Asii. Kopečky ale stále tvrdší. Cíl údolí Valbonë je skoro v 900 mnm. Ubytko chata Rilindja. Večer seznámení s Amerikáno, Nick, z Kalifornie. Skoro stejně starej(nebo mladej?) jako já, stejná cestovatelská duše, travel adict, moc příjemný pokec u vína o životě a cestování. Začal až v důchodu, procestoval už 140 zemí světa. Vyměňujeme si maily, shodou okolností má u Khon Khaen v Thajsku partnerku a dům, kousek od trasy, kterou plánuju příští rok (Severní Thajsko a Laos). Tak se tam třeba stavím. Zjišťuju také, že jsem ho náhodou vyfotil v Komani při nástupu na trajekt.
Nějak moc náhod, nebo ne? :-)). Večer náhle leje, tak uvidím co zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat