Prodávají a směňují kde co, hlavně ale dobytek a zvířata obecně, krávy, koně, osly, slepice atd. V každé větší vesnici je srocení a čile se obchoduje. Chlapi v obnošených sáčkách a kloboucích, ženský v širokých sukních. Projíždím několika vesnicemi, lidé vypadají příjemní, často mě zdraví. „Miredita“ = Dobrý den. Podle očekávání, kopce na sebe nenechají ale dlouho čekat.
Za Vau i ejës první serpentiny a jsou docela výživný. Teplota s výškou nějak neklesá (jak čas běží, spíš se otepluje). Je přes 30 st. C. Ale sklon celkem ujde, nepřekračuje 10%. Později zjistím, že je to v Albánii buď nějaká norma, nebo zvyklost. Na značkách je max. 10% (anebo jinou značku nemají). I když někdy je to pocitově asi i více, ale to jen na krátkých úsecích. Krásná krajina, cesta vede podél řeky Drinu a vybudovaných přehradních nádrží, které navazují jedna na druhou. Zelené lesy, hory okolo, paráda.
Stále nahoru a dolů, povrch je sice asfalt ale místy hodně rozbitý. Na naloženém kole takováto převýšení jsou pro mě premiéra. Aut velmi málo, tak 3 za hodinu. Většinou turistické minibusy a místní mercedesy. Zdraví mě zatroubením a zamávají. Docela brzy jsem v Komani. Je teprve 13 hodin. Ubytuju se ve zvláštním hotelu, věděl jsem o něm předem z ostatních blogů, který je vybudován v prostoru pod částí mostu, která je na pevnině.
Mám cimru velmi jednoduchou, dvě postele, betonová podlaha, úzký kobereček, na chodbě společná jednoduchá sprcha a záchod (jsem tu ale stejně sám). Opět jen 10 Euro. Má to ale svou atmosféru a romantiku, líbí se mi tu. Odpoledne navazuju kontakt s majitelem hotelu.
Jeho jméno je Marko, je zhruba v mém věku. Dáváme spolu pár piv. Mě chutná víc Nikšičko (Černá Hora) a jemu Tirana (asi je to patriot). Tak přecházím taky na Tiranu. Později zjistím, že všichni Albánci preferují Tiranu. Pokec je o politice, jak jinak, o Albánii a o Česku. Jsou tu podobnosti a je jich docela dost. Stejná komunistická minulost a dnešek v rukou buď mafií, nebo miliardářů. Pomalu začínám mít Albánii (albánsky Shquipërii) rád, jsme na tom stejně. Nejvíce se ale Albánci kamarádí s Itálií (asi odtud i pocházejí, podobná vizáž i řeč). Okolní státy moc nemusí. K Čechům vztah neutrální. Zajímavostí je, že Albánie má jen necelé 3 mil. obyvatel, ale ve světě je údajně 7 – 11 milionů Albánců v cizině. Asi tu policajti moc neprudí, protože Marko klidně po 4 pivech sedne do auta a někam odjede.
Postupně dojíždí odpoledne další hosté, Němci v pick-upu, staví stan (bude dobrodružství). Potom pár Norů (chlapi) na motorkácch, perfektní výbava, na řídítkách každý 3 obrazovky, obleky s chráničemi na každém místě těla, vypadají jako roboti ze Star wars. Nemohou se rozhodnout, motory stále spuštěné, hledají na tabletech a nakonec odjíždí (nějak jim to tu nekoštovalo). K večeři si dávám kotlety s hranolkama a salát. Porce tu mají obrovské, 400 g masa (3 pěkně vysoké kusy masa).
Žádné komentáře:
Okomentovat