21.5.2019, Den 4, Valbonë – Dardhë, 73 Km

Konečně vyrážím, už mě to ležení nebaví. Na cestu ještě v 7 hodin monumentální snídaně a odjezd!! Sjíždím stejnou cestou dolů, troch kosa, ale jinak OK. Hlavně že jsem zase na cestě. Na tržíčku v Bajram Curi chci koupit hodně velkou papriku k obědu, prodavač mávne rukou, nic za ni nechce. Miluju Albánce. To ani ve Vietnamu neuvidíš. Tam si nechali zaplatit i za 1 kousek nějakého ovoce. Začalo zase pršet, ale jen drobně, přesto je to otrava. Ve Fierzë rozhodnutí, nejedu zpět trajektem, chvíli jsem o tom uvažoval (počasí a bojím se dnešního převýšení. Dám to ale vůbec?). A pak to začne, serpoše, pěkně prudké, sice nikde přes 10%, ale za to stále tento sklon.

Cesta je ale dosud TOP v mém životě. Nádherné výhledy jak stoupám nad přehradní jezero. Občas déšť, občas slunce. Aprílovka. A jsem nahoře!!! Pak už traverzem, občas zase sjezdy a zase nahoru (ale stále jen „max těch 10%“). Pořád se pohybuju okolo 700 – 800 mnm. Vyjížděl jsem ze 150-ti. Pak uvidím hospůdku (tedy, žádný nápis ale jen pár židlí venku a krámek), dávám pokec, starej a 2 synové.

Pivko, sranda, rakie, Gëzuar (přípitek, na zdraví) atd. Pak mě všichni vyprovází ven a přejí šťastnou další cestu. No a překvápko, v půl třetí už jsem zase na místě. Hotýlek Alpin.

Ukecám slevu z 30 Euro na 25 (kámoš tu byl loni za 25 a po cestě o 500 m dál je další hotel?), moje argumenty a znalosti zabraly. Číšník se ale musel zeptat „padreho“, vyšla ven i asi jeho manželka, nebo matka. Odpoledne odpočinek a procházka k tomu dalšímu hotelu (ten nic moc, postupně směřuje do kopru). K véče super 3 biftečky (zase 400g) s domácíma hranolkama za 750 leků (150 Kč).